Pár slov kapitána o minulém víkendu :)

Aloha přátelé :)!

Již delší čas má klávesnice mlčela, a tak prosím omluvte sníženou úroveň, vámi právě čteného, textu. Na popud přátel jsem se rozhodl, vylíčit vám náš poslední, nejen, hrací den, kterým se stala minulá sobota 9.3.2013. Byla to sobota vskutku neočekávaná a myslím, že i neočekávatelná, protože, co se všechno seběhlo, to mohla tušit snad jen proslulá chobotnice Paul! Ale začněme pěkně od začátku...

Na pátečním předzápasovém tréninku se nás sešlo překvapivě mnogo i přes plesové vytížení J.R., zranění D.K., "zranění" L.P. a horečkové nachlazení V.S. nad jehož startem, tím pádem, visel otazník. Pod vlivem těchto událostí to vypadalo, že na druhý den by měly být plné dvě pětky více než příjemným překvapením. Tato skutečnost byla navíc umocněna tím, že bylo takřka nutností bodovat, aby byla dále třímána alespoň naděje na nesestup. Další věcí, která hrála proti nám, kromě soupeřů samozřejmě (Haha), byl začátek zápasu - 8.00 je šiběniční i ve všední den, natož v sobotu a natož po pátku! Prvním soupeřem nám měla být Orka Stará Boleslav a v kole druhém jsme měli nastoupit proti knížatům z Vinohrad. Trénink proběhl takřka standartně, avšak v závěru tréninku se stala nepatrná, leč pro vývoj druhého dne naprosto zásadní věc - přiměli jsme Láďu, aby se soboty zúčastnil alespoň jako divák. Odměnou za jeho brzké vstávání mu měla být konzumace lahodného bramborového lihu!

Když vám v sobotu v 6.15 zazvoní budík, měl by mít sakra dobrou omluvu. Chvilku jsem přemítal, jestli mi stojí za to vůbec vylézat z postele, ale mezitím než jsem se vzpamatoval z týhle každodenní ranní "kocoviny", už jsem byl na cestě na sraz. Jeli jsme v pěti a aby nám cesta líp ubíhala na kulaťáku jsme nabrali Matese, kterej samozřejmě musel sedět u mě na klíně - miluju rána. Radlická hala, odedávna mnou proklínaná, se nám tuhle sezonu předváděla ve svém lepším světle, jelikož jsme zde utržili jednu z našich tří výher. Doufal jsem, že si dneska připíšeme další. V šatně panovala vřelá nálada, a vypadalo to, že jsou všichni relativně při smyslech a střízliví. Příjemné zjištění! Rychlý pokyny a jdeme na to. Už se pomalu probouzím. Hledám kapitánskou pásku a Kubu, aby mi ji připnul, pak mě kluci upozornili, že tu ani jeden z nich neni - pásku má David. Jdeme na úvodní buly. Pohoda, jsme lepší. Za pár střídání standartka z rohu, trénovaná pod názvem ,,Vymyslíme to na place", která se ujímá, když mi Vojta posílá vzduchem pas před kasu - 1:0. Hnedka za chvilku zatlačíme Orku k bráně, s Matějem oddřem černou a Vojta zpoza brány nachází Martina před kasou, kterej spíš nestřelou než střelou zvyšuje na 2:0. A za další chvíli v přesilovce Martin z rohu nastřeluje před bránou Pokyho, kterej je následně zapsán do tabulky střelců. Tak, a po dalších dvou nastřelených tyčích jsme se na chvilku odmlčeli, a přenechali iniciativu Orce, která se nezastyděla a po dvou našich hrubkách a jedný velerybí náhodě, smazala gólový manko na 3:3. Avšak nesložili jsme se úplně tak, jako obvykle a po chvilce jsme se vrátili do zápasu. Trochu škoda, že jsme je nechali rozkoukat, ale už se s tím nedalo nic dělat. Ani už nevím, v jaký fázi zápasu to bylo, ale odskočili jsme na jednobrankový rozdíl. Zase ze standartky z rohu, Matěj mi nahrál na tři metry k manťáku a já měl odkrytou celou levou polovinu branky, aby to však bylo zajímavější "trefil" jsem to k pravý, kde spal brankář a ejhle, nějak mu to tam propadlo. Další gól do sbírky. Tak a ze zbytku zápasu už si pamatuju jen Vojtu, jak se mi na střídačce hroutil v horečkách a pak ještě asi poslední tři Kubovy zákroky, kterýma nám zachránil tři body. Bylo hotovo! :) Eufórie z celkově čtvrté výhry v sezoně a první v novém roce byla veliká!

Po zápase se v kabině rozbujela radostná nálada, kterou dokázalo uklidnit pouze trenérské zhonocení utkání. A poté, protože dorazil v průběhu zápasu i Láďa, muselo dojít na náš slib. Odrazili jsme tedy s plachetnicí od břehu, a považovali jsme to za oběť, všemi uctívanému, Bohu výhry. Nechali jsme ho kolovat a postupem času jsme zbyli pouze v pěti (tuším, a nechci jmenovat). Naučil jsem kluky hru ,,na chválení rumu", která se jim moc líbila. Bohužel (?) jsme nějakým omylem udělali ze Sejry pána víčka a tak jsme ten rum museli (!) dopít. :( A šlo se na Vinohrady. Již při rozcvičení se na některých jedincích projevilo, že jejich první jídlo ten den byly tekutý brambory a tak byl Matějovi předepsán litr vody. No bylo to aspoň lepší. :) Tak, a zápas s Vinohradama? Lepší nemluvit (nebo možná v tomhle případě - nepsat), 1:9 mluví za vše. Nehráli jsme nic, nic jsme nedodržovali a každej měl svojí teorii, jak to teda vyhrajem. Naštěstí to bylo celkem rychle za náma, a mohli jsme jít na oběd a na pivko. A taky na video z nějakého předchozího zápasu. Jelo se do Potrefený husy na Anděl. Odpálili jsme teda už cestou další karamelku, jejíž likvidace pokračovala i v Huse. Video bylo poučný, i když teda víc chválit nás trenéři mohli. Já byl ale spokojenej, že jsem najedenej, mam pivko a že vezeme aspoň tři body.

A když už po videu přišlo na přetřes, že Smutňas shání člověka do maskota gorily na svůj večerní zápas, začala debata o kostýmech a karnevalech a nějak jsem se omylem zmínil, že máme doma kostým MickeyMouse a další spoustu jinejch kostýmů. Chyba! Už je nešlo zastavit. Dali mi rum na utěšenou, posadili mě do auta a jelo se k nám. Doma už jsme teda MickeyMouse neměli, ale knížecí kostýmy posloužili stejně dobře. A když jsem viděl Sejru jako kněžnu, začal jsem se taky těšit (byl to kus ;). Kouč měl původně jít za indiánku Mčoči, ale nakonec si vybral oranžovou pastelku. Hanz byl za gorilu a my s Matějem za knížata. Aby nás bylo víc, stavili jsme se ještě pro Péťu V., která byla moc ráda, že nás vidí, zvláště když v jednu chvíli dokončovala svojí bakalářku, a v další chvíli už jela směrem k Vinohradskému svatostánku na zadním sedadle se třemi přistřelenými šlechtici. Na zápase jsme se pak potkali s dalšími pastelkami (Michalem a Páťou) a panem Knírem Víťou, ale i s dalšími spřízněnými civilisty, a takhle jsme tam každej mydlili do bubnu, jako smyslů zbavený. A snažili jsme se, řekl bych, doslova skalpovat českolipské fanoušky svým synchronizovaným povykem! Vlivem fanouškovského adrelinu a zapálení pro hru jsme úplně zapomněli na své strasti a někteří z nás si až po skončení utkání všimli, že máme na rukách několik puchýřků velikosti habsburského krejcaru. Vše by bylo zapomenuto, kdyby naše snaha byla vykoupena výhrou Vinohradských. Bohužel ten den to nevyšlo. :(

Abych vás však dlouho nenapínal, vše nakonec dopadlo jako v každé správné pohádce. Neboť tam, kde jsou knížata, kněžny, oživlé gorily, oživlé kníry a pastelky, nemůže být jiného konce, než konce šťastného! Vinohrady postoupily v neděli, a my jsme byli za svou sobotní přízeň po zásluze odměněni. :) Hádejte čím? ;)

Napsal Lukáš Kášek